Brněnští otaku

Nakladatelství Zoner Press a Brněnští otaku vyhlašují soutěž pro všechny kreslíře.
Zadání je prosté - nakreslete obálku pro jednu knihu z úspěšné fantasy trilogie australské spisovatelky Trudi Canavan - Věk pěti / Age of the Five, které Zoner Press připravuje k vydání. Abyste si udělali představu, přečtěte si níže shrnutí děje knih a popis postav.

Velikost obálky je 110 x 180 mm, snažte se tedy kresbu vměstnat do podobného formátu. Obrázek pošlete na e-mail soutez@otaku.cz do 30. listopadu. Poté všechny obrázky zveřejníme a návštěvníci webu hlasovním vyberou ten nejlepší. Vítěz hlasování získá knihu nakladatelství Zoner Press dle vlatního výběru.
Kresbu pro obálku vyberou zástupci nakladatelství a s jejím autorem se dohodnou na další spolupráci.

Shrnutí děje
1. Bílá kněžka
Když se Auraya rozhodne stát kněžkou, nikdy by nevěřila, že za pouhých deset let bude jednou z Bílých, nejmocnějších služebníků bohů.
Auraya bohužel nemá moc času, aby si zvykla na výjimečnou moc, kterou jí bohové propůjčí. Zemi zaplaví tajemní, černě odění čarodějové z jihu a k Bílým se dostanou zvěsti o tom, že na jihu se shromažďuje armáda. Auraya a její noví společníci neúnavně pracují na uzavření spojenectví a sjednocení severního kontinentu pod svou vlajkou, ale čas se krátí.
Do zemí Bílých přichází válka a pokud Auraya neovládne své nové schopnosti, možná je nezachrání ani přízeň bohů...

2. Poslední z Divokých
Válka mezi circliány a pentadriány skončila, ale vybrala si vysokou cenu na obou stranách.
Přestože se zasloužila o vítězství Bílých, Auraya necítí žádnou radost. Její dny naplňuje snaha usmířit splétače a kněží, zatímco její sny naplňují noční můry. Pronásledují ji mrtví a jediný, o kom věří, že by jí mohl pomoct, zmizel.
Splétač Leiard, který se stále pokouší dohodnout se stále silnějšími vzpomínkami dávno mrtvého Mirara, uprchne do hor s Emerahl, nejspíš poslední z Divokých. Emerahl je nesmírně nadaná a pomůže Leiardovi pochopit jeho podivnou směs vzpomínek. To, co zjistí, změní jeho život, a celý svět, navždy...

3. Hlas boží
Ve své nové úloze ochránkyně Siyee Auraya vyšetřuje přítomnost chodce v Si. Setká se s tajemnou ženou, která o sobě tvrdí, že je přítelkyní Mirara: žena, jež Aurayi učiní nabídku, kterou nemůže odmítnout - ale kterou musí skrýt nebo riskovat hněv bohů.
Mirar se na jihu těší přijetí, úctě a znovu získanému místu mezi svými lidmi, jeho svoboda ale má svou cenu. Mezi tím se Emerahl konečně může připojit k Myslitelům v jejich pátrání po Svitku bohů, ale odhalená pravda možná nebude taková, jakou čekali. Pentadriáni, zklamáni svou porážkou z rukou circliánů, intrikují a pletichaří, aby své nepřátele porazili jinak než přímým konfliktem.
Když příslib míru zmizí, dva národy jsou znovu neúprosně taženy do války a Auraya nedokáže zůstat stranou. Klíč ke všemu však možná leží v rukou Divokých, kteří se vydali na výpravu za dávno pohřbenými tajemstvími.
A tato tajemství mohou změnit svět.

Postavy
Nová Bílá byla stejně vysoká, jako její společnice, ale měla tenčí paže a hranatou tvář. Její vlasy byly o odstín světlejší než Dyařiny zemitě hnědé a velké oči s vnějšími koutky protaženými vzhůru jí dodávaly ptačí vzezření. Pohlédla na něj těma inteligentníma očima a její ústa sebou pobaveně cukla. Nejspíš sledovala, jak ji hodnotí, čtouc každou jeho myšlenku.
Staré zvyky se těžko opouštějí. Za ta léta se naučil odhadnout povahu člověka na první pohled a ani teď se tomu nemohl ubránit. Když k němu s Dyarou kráčely, všiml si, že způsob, jakým nová Bílá drží ramena, prozrazuje její nervozitu. Její neochvějný pohled a silná ústa však naznačovaly, že její nervozitu brzy vystřídá přirozené sebevědomí. Řekli mu, že je jí šestadvacet let a jeho oči to potvrzovaly, ale zralost v jejím výrazu naznačovala větší znalosti a zkušenost, než by v tom věku mohla mít jakákoliv vznešená žena.

Její tvář se změnila. Ztratila veškerou oblost dětství a odhalila jemnou bradu a obočí a vysoko posazené lícní kosti. Vlasy měla vyčesány složitým způsobem, oblíbeným mezi bohatými a elegány. Také vypadala vyšší.
Její oči však byly stejné. Velké, výrazné a zářící inteligencí, pátravě na něj hleděly. Musí přemýšlet, jestli si na ni vzpomínám, napadlo jej. Pamatuji si ji, ale ne takto.
Auraya vyrostla v neobyčejně krásnou ženu. Ve vesnici by to nebylo tak patrné, vypadala by tam příliš křehce a hubeně. Městská móda jí slušela lépe.

Bohové existovali v magii, která tvořila celý svět, v každém kameni, v každé kapce vody, v každé rostlině, zvířeti, v každém muži, ženě a dítěti, ve všech věcech, neviděni a nepocítěni, pokud se nerozhodli ovlivnit svět. Když se rozhodli zviditelnit, učinili tak tím, že změnili magii ve světlo a to vytvarovali do výjimečně krásných lidských podob.
Chaia byl vysoký a oblečený jako státník. Jeho tvář byla vznešená a pohledná, jako královská postava vytesaná z mramoru. Jeho vlasy se hýbaly, jako je čeřil něžný vánek. A jeho oči... Auraya si povzdechla. Jeho oči byly tak jasné a nesnesitelně přímé, ale také jaksi vřelé a... láskyplné. Opravdu nás všechny miluje.
Huan, naopak, byla strašlivá a strohá - krásná, ale nelítostná. S pažemi zkříženými na hrudi vyzařovala sílu. Přejížděla dav pohledem, jakoby hledala něco k potrestání.
Loreův postoj byl nenucený, přestože jeho stavba byla silnější než u ostatních bohů. Měl na sobě třpytivou zbroj. Než došlo k Válce bohů, uctívali jej vojáci.
Yranna byla samý úsměv, vzpomněla si Auraya. Její krása byla ženštější a mladistvější, než Huan. Byla nejoblíbenější mezi mladšími kněžkami a stále obráncem žen, ačkoliv když se připojila k ostatním bohům, svoji roli bohyně lásky odložila.
Poslední bůh, jehož si Auraya všimla, byl Saru, miláček kupců. Říkalo se, že kdysi býval bohem zlodějů a hráčů, ale Auraya si nebyla jistá, jestli je to pravda. Vzal na sebe štíhlou podobu oblíbenou mezi dvořany a intelektuály.